Co je, to je; co není, to není. Na nás je, abychom to, co je, dělali krásným.

myslíte?

9. prosince 2009 v 23:44 | viz
myslete!
 

Ještě nemám na to, abych to vzdal.

3. září 2008 v 17:39 | viz
Šli jsme se synovcem na pouť Králíky - Frýdek (10.8 - 15.8.)
První den
Pohoda:
Losujeme, jestli půjdeme na Svatou Tojici nebo ne. - Vyhrávám, nejdeme.
Omyl, zanedlouho jsme na Svaté Trojici.
Posedíme v restauraci, já si dám pivo, Vojtěch kofolu.
Králíky - Vojtíškov
Od druhého dne pouti, který byl nádherný, jsem cítil, že nohy nejsou OK.
Malinko bloudíme, nacházíme pštrosy,
V Branné posedíme - mám nohy celkem hotové.
Malinko bloudíme, ale nakonec nacházíme správnou cestu.
Protijdoucí paní: "Teď chcete jít na horu? Už jste to někdy šli?
Ježišmarjá, to nevíte, co vás čeká."
Nevíme, tušíme.
A nohy nejdou.
Západ slunce na Vozkovi nestihneme
Za Vozkou se spustí tma. Les je náš.
Vojtíškov - Branná (dlouhý odpočinek) - Vozka
Třetí den
Šel jsem a držel se zuby nehty.
Švýcárna je záchrana ... uvnitř plno, sedíme venku, větráme celty...
U Barborky musím zas odpočívat.
V Karlově Studánce mě synovec pokouší: domů je to jen 10 km, postel, koprovka...
Odolal jsem a došli jsme do Staré Vody.
Ale moc to nešlo.
Vozka - Švýcárna (odpočinek) - Karlova Studánka (odpočinek) - Stará Voda
Čtvrtý den
Plány jsou velkolepé, ale hned prvních 10 km do Bruntálu mě odrovnává.
Po obědě a milém setkání se švagrem pokračujeme - chceme dojít k Opavě (Hlavnice)
V jednom okamžiku musíme změnit plán: nejsem schopný dojít v solidním čase až do Hlavnice, musíme do Horního Benešova, snad nás na faře přijmou.
Synovec říká: "Vzdáme to?
Ještě nemám na to, abych to vzdal!
Jde jen o to, změnit plány - místo do Frýdku dojdeme do Opavy.
I tady je chrám Nanebevzetí Panny Marie - konkatedrála.
Jdeme přes ohradu ovcí, cizí zahradu, vleču se do kopce městysem
Pan farář Roman je doma a přijal nás. Vykládá nám, jak si ochočil krtka.
Stará Voda - Bruntál - Horní Benešov.
Pátý den
Vstáváme - snídaně
Ráno je mše svatá, tak nacpu svoje nohy do bot a tvářím se, že to jde.
A ono to moc nejde.
Vyjdeme - hledáme směr a já skuhrám.
Sundávám boty a obouvám sandály - relativní úleva, ale pořád to moc nejde.
Zjistíme, že jdeme na druhou stranu než je Opava.
V tu chvíli se to zlomí - vzdávám to.
Synovec se zaraduje - ho taky bolí noha, ale je borec, drží se.
Teď už mám na to, abych to vzdal.
Sedíme u benzínky a pojídáme nanuk.
Musíme najít autobusovou zastávku.
Potom to rozebíráme - říkám, že se cítím líp.
Synovec s prostořekostí sedmnácti let říká: dávám ti půl kilometru, pak to vzdáš.
Rozhodujeme se, jestli půjdeme na autobus.
Ale ve mně je už opět něco zaseklého (ale nejen, chci i synovci dopřát nějaký "cíl").
Já bych šel dál... uff - stálo ho to hodně, ale půjde taky.
Plahočíme se celý den ... málo jíme, slunce nás vysušuje.
Večer v šest jsme v Opavě.
Krátká modlitba u zavřených dveří chrámu, který druhý den slaví svůj velký den.
I tak někdy končí pouť.
Horní Benešov - Opava
Autobus, auto a domů.
Vzdal jsem to nebo nevzdal?
Ještě nemám na to, abych to vzdal...
Jen potřebuju někoho, kdo mě podrží

cesty mají svůj cíl

26. srpna 2008 v 17:45 | ViZ
Včera jsme jel do Brna. Měl jsem tam svůj cíl a naplnil jsem ho vrchovatě, když jsem po 22 hodině odjížděl směrem z5 do Phy. Prostě jsme 4 hodiny schůzovali nad signály.
Jedu si takhle po D1, poslouchám Alchymistu na CD a najednou vedle dodávky, která stála na krajnici a mrkala na mě svými spuštěnými výstražnými světly, oranžová vesta a natažená ruka...
No ze 130 km/h je brzdná dráha poměrně dlouhá a než jsem si to v té tmě všechno uvědomil, byl jsem notný kus cesty dál... A pak že se na dálnici nemá couvat...
Nemá, ale teď jsme necouval kvůli sobě... A hooodně opatrně.
Defekt. Úplně zničená pneumatika a disk... A jestli prý nepomůžu se zvednutím, že prý to ten jeden hever nezvládá. Bodejť by jo, když je na ní náklad s paletama. Trošku jsem byl na pochybách, jestli to ten můj nůžkovej zvedák, kterej vypadal vedle toho dodávkového jako hračka, může zvládnout. ale vlastně nebylo jiné řešení... A tak jsem si odíral konejdřív kotníky prstů na rukách a později rukavice (proč si je nikdy nevezmu hned na začátku?), a přemýšlel jsem o Goliáši a Davidovi...
Následující hodinky jsme se mořili, až jsme tu dodávku s paletama přemohli a nasadili jí nové kolečko...
Moc vám děkuju, nevím, co bych si bez vás počal, už jsem tady na dálnici mával hodinu...
A tak se ptám, co bylo mým cílem cesty? Schůze a rokování nad virtuální realitou, nebo reálná hra na anděla...
V každém případě jsem se ve dvě ráno moc andělsky necítil, snad kromě spokojenosti, že jsem jednou po dlouhé době zase splnil to, k čemu jsem byl poslán...
Bohu díky!
 


ztráty

25. července 2008 v 15:05 | viz
Ztrácíš
své věci
a nalézáš
věci druhých
Co je pro někoho ztrátou
je pro tebe ziskem
a co ztrácíš ty
je ziskem jiných
Jen jediná tvá ztráta
je ztrátou pro druhé
když ztratíš sám sebe
ztratíme všichni.
Jen jediná tvá ztráta
je ziskem pro tebe
když ztratíš sám sebe
pro Boha

Stáří

10. července 2008 v 20:36 | Michael Kocáb, Josef Kemr


Svatojánská

24. června 2008 v 19:08 | ViZ
Ztrácíme
ve snaze
objevit poklad
Věčnost
toužíme uvidět
průzorem do nitra Země
Já prvního Adama
falešnou touhou po poznání
ztrácí Přítomnost
A srdce
neumí
milovat

Cesta?

18. června 2008 v 19:40 | viz
bezhlesně
klesne
ticho
neklesá
hlasitý
křik
bezhlavě
hledá
sebe
nehledá
hlavně
Tebe?

simplicitas

11. června 2008 v 18:34 | br. Roger Schütz
Zjednodušíš-li svůj život, abys žil intenzivně,
nalezneš v něm tu pravou chuť.

sázení

27. května 2008 v 12:47 | ViZ
Vsadím-li zrno
praská jeho tvrdost
Vsadím-li život
praská moje tvrdost
Když sázím sám
sklízím
nejistotu
Když sází Bůh
sklízím
naději

Nevěříš na převtělování?

26. května 2008 v 13:53 | ViZ
Já donedávna taky nevěřil
Ale najednou mne něco přesvědčilo
a došel jsem k životnímu poznání:
JSEM OSEL!

Kam dál